Zemřel Jaroslav Zeman

Když se my smrtelní lidé potřebujeme utěšit a utišit po nějaké smutné zprávě, říkáme, že i takové nevítané zvěsti patří k životu, že i odchody z něho jsou přirozená věc. Víme to, ale smiřujeme se těžce.  Před několika dny, jako kdyby za sebou jen tiše zavřel dveře, odešel všestranný muzikant Jaroslav Zeman, někdejší náčelník Vojenské hudební akademie v Roudnici nad Labem, hudební skladatel, skvělý aranžér, dirigent a pro nás dva podepsané také dobrý přítel a spolupracovník. Prvnímu byl poradcem v dramaturgii jeho kapely, obohacovatelem repertoáru, častým dirigentem závěrečných tří písní při společném ukončování soběslavského hudebního festivalu a tvůrcem skladeb, jejichž partitury byly vždy ukázkově mistrovsky propracované, druhému svými melodiemi inspirátorem k textům písniček. Jeho stesky na přibývající zdravotní potíže, jak už to bývá, jsme přehlíželi chlácholivým „však ono nebude tak zle“, až zničehonic přišla ta zpráva. Jsme smutní, ale vzpomínáme a vzpomínat budeme. Na porozumění, na píli a poctivost, na přátelství, na dobrý příklad českého muzikantství, jímž se zapsal do paměti posluchačů doma i za hranicemi. Slova jsou omšelá, ale platí: Jaroslave, děkujeme, že jsi tady s námi byl.

Ladislav Kubeš, Miloň Čepelka.

Jaroslav Zeman parte